M?l jsem tu ?est sepnout ruce a poklonit se t?ikrát zesnulému generálovi Vo Nguyen Giapovi i zvláš? každému z p?ítomných rodinných poz?stalých a vyjád?it jim tím hlubokou soustrast. M?l jsem na klop? saka i odzná?ek s ?eskou a vietnamskou vlaje?kou, aby poznali, že v ?eské republice jsou p?átelé Vietnamu, kte?í si váží odvahy a hrdinství zesnulého generála Vo Nguyen Giapa. Na vlastní o?i jsem na tomto pietním aktu vid?l slzící vojenské veterány na invalidních vozících, ale také mladé lidi s kapesníky plné slz, v?etn? patnáctiletých chlapc? a dívek utírajících si o?i. Plakali prost? všichni, celý Vietnam a rozhodn? ne proto, že by jim to n?kdo na?ídil. Vietnamské vlajky na budovách byly svinuté k žerdi ?ernou stuhou a ve vietnamských televizích m?la vietnamská vlajka také ?ernou stuhu. V ned?li 13. ?íjna byla rakev se zesnulým p?evezena na lafet? d?la do jeho rodné provincie Quang Binh a v 16,20 hodin byla uložena do hrobky za p?ítomnosti n?kolika desítek tisíc lidí Ve všech vietnamských provinciích se konaly po oba dva dny smute?ní pietní akty, na které p?icházeli Vietnamci i se svými rodinami poklonit se jeho památce a na velkoplošných obrazovkách mohli sledovat p?ímý p?enos poh?bu. Poznal jsem, že vietnamští lidé mají skute?n? generála Vo Nguyen Giapa ve svých srdcích a nikdy na n?j nezapomenou. Desítky let krutých válek je nau?ilo vážit si t?ch, kte?í svojí state?ností se zasloužili o jejich svobodu.