Mẹ không phải là người đẻ con ra
Trăm phần trăm trong con dòng máu Việt
Nhưng mẹ đã cho con nhiều hiểu biết
Cả cơm ăn, áo mặc...cuộc đời này.

Kể từ ngày con cất bước sang đây
Xa xứ sở giữa thời còn bom đạn
Khi dân tộc con trong cơn hoạn nạn
Từng ổ bánh mì hôm sớm ấm lòng con.

Mẹ cũng từng khổ đau, từng bươn chải mỏi mòn
Từng tan nát bởi chiến tranh khốc liệt
Từng chắt chiu miếng ăn trong sương tuyết
Nên hiểu nỗi lòng những đứa như con.

Chưa có dư thừa mẹ vẫn sắt son
Vẫn dành dụm không để con đứt bữa
Và mỗi ngày mẹ vẫn dành phần sữa
Thấy con gầy lòng mẹ bỗng xót xa.

Biết con buồn trong năm tháng xa nhà
Những ngày nghỉ mẹ đón con tận cổng
Con trai mẹ vốn hiền lành, lóng ngóng
Đã cùng con quấy rầy mẹ liên hồi.

Con trai mẹ giờ đã lên ông rồi
Cả con nữa cháu đích tôn mười tuổi
Nhớ tới mẹ lòng chúng con bổi hổi
Thuộc nằm lòng lời mẹ dặn khi xưa.

Rằng anh em có lúc nắng lúc mưa
Dù không phải là cùng chung dòng máu
Nhưng chúng con và sau này các cháu
Yêu thương nhau như chính mẹ sinh ra.

Và bây giờ, chúng con vẫn cách xa
Nhưng tâm hồn hướng tới nhau thân thiết
Coi nhau đúng như anh em ruột thịt
Ghi ơn Người, Mẹ Yêu Quý của con.

Lưu Đức Thọ
Praha, 8.10.2015

MÁMA

(K věnování ČESKOSLOVENSKÝM MAMINKÁM)

Máma nebyla tou, která tě porodila,
A do tvých žil tekla vietnamská krev,
Dala ti mnoho moudrosti
A celý tvůj život - jídlo, oblečení...

Od chvíle, kdy jsi poprvé vkročil sem,
Daleko od domova uprostřed bombových útoků,
Kdy tvůj lid trpěl v tíživé nouzi,
Kus chleba na ranní stůl tě potěšil.

Máma také poznala utrpení, unavenost a bolest,
Byla zlomená nelítostnou válkou,
Snažila se o každý kousek jídla v mrznoucím sněhu,
A tak rozuměla utrpení těm jako ty.

I když nebylo dost na rozdávání, máma byla pevná a nezlomná,
Nikdy nezklamala, aby jsi nezůstal hladový,
A každý den máma vyčlenila část mléka,
Když viděla, že jsi hubený, zarmouceně cítila.

Věděla, že jsi smutný v těchto dalekých letech daleko od domova,
A tak tě vítala u brány každý volný den,
Tvé chování, milý synu, bylo skromné a pokorné,
Přesto tě máma stále trápila radostí.

Dnes jsi už dospělý muž, synu,
A dokonce i tvůj vnuk má deset let,
Ale vzpomínka na mámu nás stále pronásleduje,
A staráme se o slova, která nám máma kdysi řekla.

Říkala, že existují časy, kdy svítí slunce a prší déšť,
Ačkoli nejsme spojeni stejnou krví,
My, tvoji potomci, i pozdější generace,
Si budeme navzájem milovat, jako bysme byli tvoji vlastní děti.

A teď jsme vzdáleni jeden od druhého,
Ale naše duše jsou blízko sebe,
Vidíme se jako krevní bratři,
Děkujeme Ti, Mamičko, kterou tak milujeme.

Lưu Đức Thọ
Praha, 8.10.2015