2. února 1950 došlo k navázání diplomatických styků mezi tehdejším Československem a Vietnamskou demokratickou republikou, jak se nazývala tehdejší severní část Vietnamu.

Československo se tak stalo 4. státem v pořadí, který uznal Vietnamskou demokratickou republiku. Ve stejný den byla VDR uznána také tehdejší Německou demokratickou republikou.

Po vyhlášení Vietnamské demokratické republiky dne 2. 9. 1945 na náměstí Ba Dinh v Hanoji se nový stát setkával s obtížemi, které vyvrcholily válkou Rezistence, jež začala v prosinci 1946, kdy francouzští kolonizátoři napadli Haiphong. Ho Či Minova vláda byla nucena se stáhnout do severovietnamských hor a teprve po vzniku Čínské lidové republiky (1. 10. 1949) získala výhodu posílení zázemí v severovietnamském pohraničí.

Čína také byla prvním státem, který diplomaticky uznal VDR, stalo se tak 18. ledna 1950.

30. ledna 1950 byla VDR uznána Sovětským svazem, 31. ledna 1950 Korejskou lidově demokratickou republikou¹.

Po Československu a NDR další dny uznaly VDR Maďarsko a Rumunsko (3. 2.), Polsko (4. 2.), Bulharsko (8. 2.), Albánie (11. 2.). Teprve až v roce 1954 byla VDR uznána Mongolskem (17. 1. 1954) a v roce 1957 Jugoslávií (10. 3. 1957). První západním státem, kterým diplomaticky uznal VDR, bylo Švédsko (11. 1. 1969). (Země, jako například Indie nebo později Francie, udržovaly s VDR styky na nižší diplomatické úrovni, protože ve stejnou dobu udržovaly styky i s Jihovietnamskou republikou a teprve později povýšily tyto vztahy na úroveň velvyslanectví a to na úkor Jižního Vietnamu).

V době války Rezistence (1946 - 1954) bylo těžké rozvíjet nějaké vztahy mezi Vietnamem a Československem, nicméně po navázání diplomatických vztahů docházelo nejprve k udržování kontaktů prostřednictvím zastupitelských úřadů našich zemí v Pekingu. Teprve až 28. 12. 1954 přijel do Vietnamu první československý velvyslanec Vladimír Knap. Po skončení války vítězstvím u Dien Bien Phu začaly země tehdejšího východního bloku otevírat v Hanoji své zastupitelské úřady. Čína otevřela ambasádu již v říjnu 1954, Sovětský svaz v listopadu 1954. Polský velvyslanec odevzdal své pověřovací listiny prezidentu Ho Či Minovi 25. 12. 1954, československý pak 30. prosince 1954.

Vietnamské velvyslanectví v Československu zahájilo činnost v červenci roku 1955.

Československo vnímalo Vietnam jako zemi zajímavou nejen pro velké nerostné bohatství, ale také jako odrazový můstek pro získání dalších trhů v Jihovýchodní Asii. Československo se také aktivně zapojilo do obnovy Vietnamu a poválečné výstavby v zemi. Zaměřilo se především na oblast strojírenství, dopravy, zemědělství, těžby nerostných surovin a zdravotnictví.

Začaly se rozvíjet také kulturní styky. V roce 1955 v Hanoji proběhl československý filmový festival, v roce 1956 navštívilo Vietnam brněnské loutkové divadlo Radost. V roce 1958 pobýval ve Vietnamu malíř Václav Sivko, v roce 1959 navštívil zemi známý básník Josef Kainar, fotografovali zde Václav Chochola a Dagmar Hochová (v roce 1961).

10. září 1955 byly podepsány mezi Vietnamem a Československem první dohody o hospodářské a technické pomoci, o dodávkách zboží na úvěr a o obchodní výměně, které navázaly na výstavu československých průmyslových výrobků o měsíc dříve. V září roku 1956 pak byla podepsána Dohoda o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci. V červnu 1956 proběhlo jednání o pomoci zdravotnictví Vietnamu, přičemž impulsem k tomuto jednání byl šestitýdenní odborný průzkum československých lékařů ve Vietnamu. Z tohoto jednání padl návrh pomoci při dobudování nemocnice v Haiphongu. V roce 1957 přijel do Haiphongu MUDr. František Bradáček², jenž zpočátku dohlížel na rekonstrukci staré budovy nemocnice a výstavbu nové budovy nemocnice, jež pak dostala jméno Bệnh viện Hữu nghị Việt-Tiệp, zkráceně Benh vien Viet-Tiep (Nemocnice Vietnamsko-československého přátelství, zkráceně nazývaná Československá nemocnice v Haiphongu). Později za ním přijela celá skupina československých lékařů a zdravotních sester. Ve stejné době působil ve Vietnamu skupina československých geologů. V Hanoji působili českoslovenští pivovarníci, díky nimž mohl v roce 1958 zahájit provoz hanojský pivovar. Do Vietnamu začali jezdit také českoslovenští sportovci, v zemi v roce 1959 pobývali například atleti Dukly Praha, jako například slavní Emil a Dana Zátopkovi, Vilém Mandlík, Jiří Skobla nebo fotbalisté tehdejší Rudé hvězdy Brno.

Do Československa v roce 1956 přijelo do dětského domova v Chrastavě u Liberce zhruba sto vietnamských dětí ve věku 7 až 15 let. (Zde je také v roce 1957 navštívil prezident Ho Či Min). Mnohé z nich vyrostly v Československu, vystudovaly zde a vrátily se domů do vlasti³. V rámci Dohody o hospodářské a vědeckotechnické spolupráci byla poskytnuta stipendia vietnamským studentům, kteří začali jezdit do Československa na studia na různé vysoké školy včetně Univerzity Karlovy. V roce 1958 díky československým odborníkům zahájila provoz překližkárna v Cau Duong a pila ve městě Vinh.

V roce 1957 se uskutečnily také první politické návštěvy - v březnu 1957 navštívila Vietnam československá delegace v čele s tehdejším premiérem Viliamem Širokým, ve stejném roce v červenci 1957 pak Československo navštívil v rámci cesty po tehdejších zemích východního bloku včetně Jugoslávie samotný prezident Ho Či Min.

Z výše uvedeného přehledu, který zdaleka není úplný, je patrné, že vztahy mezi našimi zeměmi v novodobé historii měly velmi dobrý začátek, na kterém lze dodnes stavět. Vztahy mezi našimi zeměmi prošly nelehkou historií obou zemí, byly ovlivňovány místní politickou situací jak v Československu, tak ve Vietnamu. K určité stagnaci došlo po roce 1989, naštěstí dnes čeští političtí představitelé - alespoň někteří - již pochopili, že vztahy mezi dnešní Českou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou lze rozvíjet na základě korektních vztahů, jak je běžné mezi normálními státy.

¹ Dr. Petra Müllerová (Stručná historie států: Vietnam, Libri Praha 2004) a kolektiv autorů (Hlavatá, Ičo, Karlová, Strašáková: Dějiny Vietnamu, Nakladatelství Lidové noviny Praha 2008) nesprávně uvádějí, že 3. zemí, která uznala VDR, byla Mongolská lidová republika. Není to pravda, protože Mongolsko vskutku uznalo VDR až v roce 1954, zatímco třetí zemí byla KLDR. Paradoxem je, že KLDR měla v minulosti podobnou novodobou historii (americká válka, rozdělení země) a vztahy mezi tehdejší VDR a KLDR byly velmi přátelské, v dnešní době jsou vztahy mezi VSR a KLDR víceméně formální, v čemž hraje fakt, že Vietnam (stejně jako Čína) udržuje diplomatické a hlavně hospodářské styky s Jižní Koreou, stejně jako fakt, že KLDR v minulosti podporovala hlavně Pol Pota v Kambodži, který vojensky napadal Vietnam. To, že třetí zemí, která uznala VDR, byla KLDR, uvádí například publikace "Vietnam - Země a lidé" z nakladatelství Thế Giối Hà Nội 2002: Việt Nam Ðất nước con ngưối nebo cizojazyčná publikace "VDR ve výstavbě!" (v ruštině, angličtině či francouzštině) vydaná Nakladatelstvím cizojazyčné literatury Hanoi 1975 (publikace uvádějí konkrétní data, kdy která země navázala diplomatické styky s Vietnamskou demokratickou republikou respektive Vietnamskou socialistickou republikou. Mám za to, že Vietnamci musí lépe vědět, kdy s kým navázali diplomatické styky).

² Autor těchto řádků má několik písemností z pozůstalosti pana MUDr. Františka Bradáčka, který byl prvním ředitelem československé nemocnice v letech 1957 - 1958 a pak ještě v roce 1961. MUDr. Bradáček Vietnam navštívil ještě jednou v těžkých dobách války, v roce 1968, kdy byl monitorovat škody, které na nemocnici napáchala válka. Cesta v 50. letech do tehdejšího Vietnamu byla komplikovaná, do Číny se cestovalo většinou letecky, ale přes Čínu do Vietnamu se cestovalo vlakem. MUDr. Bradáček vzpomínal, jak na letišti v Pekingu (letiště je mimo město), kde čekal - čtouce přitom české noviny - na pracovníky československé ambasády, kteří ho měli dopravit do centra města, ho oslovil čínský taxikář češtinou, se kterou se u nás mluvilo ve 20. či 30. letech a když se s ním doktor dal do řeči, dozvěděl se od milého Číňana, že u nás jezdil před II. světovou válkou v Praze s taxíkem! MUDr. Bradáček ve funkci ředitele nemocnice vítal v Haiphongu různé vzácné návštěvy, jako prezidenta Ho Či Mina, premiéra Pham Van Donga či generála Vo Nguyen Giapa, ale také různé československé návštěvy, jako například tehdejšího předsedu parlamentu Zdeňka Fierlingera nebo v roce 1961 (u nás v Československu ještě málo známého) tajemníka z Bratislavy Alexandera Dubčeka (autor článku viděl v roce 1976, kdy se o Dubčekovi "nesmělo mluvit" originál fotografii MUDr. Bradáčka, jak vítal v haiphongské nemocnici A. Dubčeka a další fotografie se vzácnými hosty jak z Vietnamu, tak od nás). Není bez zajímavosti, že po MUDr. Bradáčkovi funkci ředitele přebíral MUDr. Dang Hoi Xuan, absolvent medicíny v Hradci Králové, který se stal v 80. letech ministrem zdravotnictví VSR. V této funkci také MUDr. Bradáčka navštívil v 80. letech v Jihlavě, odkud pan MUDr. Bradáček pocházel. Žel, MUDr. Dang Hoi Xuan tragicky zahynul při havárii vietnamského letadla na letišti v Bangkoku v září 1989.

³ Zřejmě nejznámější osobností, která strávila dětství v Chrastavě, byl nedávno tragicky zesnulý Ing. Nguyen Xuan Chuan CSc., dlouholetý náměstek ministra průmyslu a obchodu, předseda Vietnamsko-české společnosti ve Vietnamu. Že je dnes ve Vietnamu v různých funkcích mnoho lidí, kteří studovali kdysi v Československu a ovládají i češtinu respektive slovenštinu, je celkem známá věc. Je to i případ dnešního místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Pham Gia Khiema. Pham Gia Khiem totiž jako vědecký aspirant pracoval v letech 1971 - 1975 v tehdejším Československu. A ještě jedna poznámka: v knize Dějiny Vietnamu (Hlavatá, Ičo, Karlová, Strašáková) se hovoří o prvních vztazích mezi našimi a vietnamskými občany v novodobé historii a kromě jedné zmínky o tehdejší tajné službě, která měla uchránit jakéhosi vietnamského agenta, jež před rokem 1950 přicestoval k nám z Francie a kromě uvedení jména prvního vietnamského studenta, který k nám přicestoval v roce 1950 - jednalo se o studenta jménem Luong Van Tich - aniž je uvedeno, kde a co studoval, neuvádí další příklady z doby před rokem 1950. Jenže je známo, že ve 20. respektive 30. letech existovaly zřejmě první styky mezi Vietnamci a Čechoslováky v rámci Kominterny, že v roce 1947 se na prvním Světovém festivalu mládeže a studentstva, konaného v Praze, zúčastnili i Vietnamci (kteří pravděpodobně přicestovali z Paříže) a dokonce jeden vietnamský představitel jejich tělovýchovné organizace, jenž někdy na přelomu 70. - 80. let navštívil Prahu (žel, jméno jsem již dávno zapomněl), vzpomínal, jak před rokem 1948 pracoval v pražské Pragovce! Takže zřejmě těch vztahů bylo povícero, jenže to je práce, která teprve čeká na zmapování historiky, kteří nejsou zatíženi ideou, že vše před rokem 1989 bylo špatné a že život začal až po roce 1989.

Ing. Jiří Homola - člen ČVS

 
Použitá literatura a prameny:

• Stručná historie států VIETNAM, Petra Müllerová, Nakladatelství Libri Praha 2004;
• Dějiny Vietnamu, kolektiv autorů (Hlavatá, Ičo, Karlová, Strašáková), Nakladatelství Lidové noviny Praha 2008;
• Viet Nam Dat noc noc nguoi, The Gioi Ha Noi 2002;
• VDR ve výstavbě (cizojazyčná mutace), Nakladatelství zahraniční literatury Hanoi 1975;
• www.klubhanoi.cz